Většina majitelů kočky začne o chovu uvažovat při hrách se svým kotětem. Malé, hravé kotě, už pohled na to, jak dovádí, dokáže zvednout člověku náladu. Tak proč nemít koťátka častěji a tuto radost nedopřát i jiným? A pak ještě cena kotěte a představa zisku. Toto jsou dva nejčastější důvody, proč začne novopečený majitel kočky uvažovat o chovu.

Je třeba si uvědomit, že chov, myslím tím chov v pravém slova smyslu a dle všech předpisů FIFe a ČSCHK, není a dlouho nebude ziskovou záležitostí. A roztomilost kotěte není věčná, navíc koťat je nabízeno víc a víc, stačí projít inzertní rubriky na internetu či v časopisech. Bohužel je většina koťátek bez rodokmenu, ovšem s lákavě nízkou cenou. Není mým cílem chov někomu rozmlouvat, vůbec ne. Rád každému začínajícímu chovateli pomůžu. Ovšem mezi velmi důležité vlastnosti chovatele musí patřit zodpovědnost a schopnost selekce.

Než se rozhodnete pro chov, zamyslete se, proč vlastně chcete chovat, stanovte si chovný plán. Odchovávat koťata jen tak, bez stanoveného cíle, je zbytečné. Pokud máte plán, pak směle dál. Prvním nejtěžším úkolem je určení, zda je vaše kočička k chovu vhodná. I já mám pocit, že moje kočky jsou ty nejkrásnější na světě a občas je pro mne těžké uznat, že někdo má kočičku lepší. Pro začátečníka je toto těžké, ovšem po návštěvě několika výstav, i jako divák, je možné si udělat představu o tom, jak by mělo typově co nejdokonalejší zvíře vypadat. Klidně se poraďte i se zkušeným chovatelem, prostudujte standard a porovnávejte. A zkuste být objektivní. A ať už máte jakékoliv plemeno, mějte na mysli, že i vaše zvířátko je výsledkem mnoholeté práce a úsilí, perské nebo třeba siamské kočky jsou chovány několik set let. I pokora a úcta k práci mnoha chovatelů před námi je nutná. A o úctě a lásce ke kočce nemluvě, jde o živého a cítícího tvora. Pokud stále přemýšlíte o chovatelství, začněte kočičku připravovat na výstavy, Dnes sice není absolvování výstavy povinné, nicméně doporučuji několik jich absolvovat, proto si nacvičte jak správně prezentovat kočku na výstavě a naučte kočku, aby toto držení snášela. Kočka by také měla být schopna snést, že s ní manipulují lidé, které nezná. Pokud si na prvních výstavách nejste jistí s prezentací kočky, nebo jste nervózní, požádejte známé nebo stevarda, aby kočku předvedl za vás. Zvíře vaši nervozitu vycítí a neumí si s ní poradit. Už sama výstava je stresující, nervozita nejznámějšího člověka jen škodí. Na výstavě si najděte čas obejít konkurenci, používejte katalog a zapište si poznámky. Myslete na to, že budete potřebovat kocoura. A pokud je na výstavě kočičák se stejnými rodiči nebo ze stejné linie, prohlédněte si ho. Podobný genotyp nese i vaše kočka. A pokud na prvních výstavách neuspějete, neztrácejte hlavu. Pokud ovšem stále zůstáváte mezi nejhůře hodnocenými, zvažte své chovatelské ambice. Není nutné odchovávat superšampiony a typově skvělá koťata mohou být i od ne zrovna výstavně úspěšných rodičů, ovšem chovat takto je jako vsadit do loterie a čekat na první cenu.

Důležitým kritériem pro určení vhodnosti chovu a klíčem pro výběr partnera je rodokmen. Rozeberte si rodokmen, určete procento inbreedingu, zapátrejte, jak úspěšní jsou jiní potomci ze stejných rodičů, zda se nevyskytují nějaké vady a nemoci, projděte několik generací zpět. Výbornou pomůckou je mezinárodní databáze koček na stránkách www.pawpeds.com . Jde nejen o přehled zvířat, tato databáze umí i spočítat inbreeeding zvířete, dělat projekce plánovaných spojení, zkoumat chovnou linii až 100 let zpět. A už i čeští chovatelé si uvědomují výhodnost a užitečnost této databáze, takže počet zvířat z ČR stále stoupá. Pokud vaše zvíře není v databázi, přidání je jednoduché. Na webu powpeds (http://www.pawpeds.com) je k dispozici i spousta kvalitních informací o chovu, genetice atd. Část informací už byla přeložena i do češtiny, další překlady přibývají.

Pokud jste stále přesvědčení, že máte doma zvíře vhodné k chovu, nechte si udělat genetické testy a dostupná vyšetření na nemoci, vyskytující se u daného plemene. Pozitivní výsledek by měl být důvodem ke kastraci. Buďte zodpovědní a myslete na generace koček, které mohou nést vlohu pro nějakou chorobu či přímo onemocnět díky vaší nezodpovědnosti.

Důležitou částí přípravy na chov je studium, načtěte základy genetiky, historii a specifika vašeho plemene, nejčastější kočičí nemoci …

Znovu musím zdůraznit, že nemám v úmyslu někoho od chovu odrazovat, opravdu ne. Jen jsem přesvědčen, že ne každý majitel kočky může být i chovatelem. A být chovatelem je běh na dlouhou trať. Chovám kočky 13 let, rusky 10 let, odchoval jsem zatím „jen“ pět vrhů. Kočky a chovatelství studuji, nebo spíš se zajímám podrobněji už šest let. A díky několika skvělým a erudovaným přátelům-chovatelům s lepší znalostí cizích jazyků se dostávám i k cenným informacím ze zahraničí. Dostupné a i neodborníkovi pochopitelné informace, hlavně z genetiky, „kradu“ i u pejskařů. Genetické zákony platí úplně stejně pro kočky jako pro psy. A pořád se necítím chovatelem.

Ale zpět k tématu. Když třeba na výstavách vidím odchovy začínajících, bohužel podle rozhovorů problematiky chovu neznalých, s přístupem slušně označeným jako diletantský, zvířata končících s hodnocením EX2 a vice, nebo i EX1 bez certifikátu, zvířata která si titul doslova vyjezdí. Já bych opravdu netýral zvíře na deseti a více výstavách, jen abych získal aspoň titul Champion. Chovatel musí být schopný uznat, že prostě některé zvíře není pro chov vhodné. A pak musí následovat ještě rozhodnutí o kastraci. Chovatel, který si toto označení zaslouží, si nedovolí odchovat koťata, která se k standardu daného plemene jen přibližují. Koťátka těchto rádobychovatelů se prodávají za nízké ceny, noví majitelé většinou nejsou informováni o tom, že jde o mazlíky a ne o zvířata vhodná pro chov, a pak když na výstavách nevítězí, zahořknou, obviňují posuzovatele z nefér posuzování, i když tento nešvar se opravdu objevuje, pomlouvají úspěšnější chovatelské stanice…

A to je jen část problému, který měl na začátku nadšeného, ale nepřipraveného chovatele. A možná pochopitelná, nicméně neodpustitelná je změna neúspěšného adepta chovatelství v množitele. Množení koťat za účelem prodeje je výnosné. Bohužel. Možná se najdou i množitelé, kteří se ke svým kočkám chovají jako k živému a cítícímu tvoru a s láskou. Ale většinou převažují klecové odchovy, chovatelská zařízení mimo obydlí, kočka rodí jako na běžícím pásu, kryje ji neustále stejný kocour a zda je nebo není příbuzný, to se neřeší. Že se pak rodí koťata neschopná života, nebo mají celý život zdravotní problémy, to už taky není problém množitele. A očkování, informace a rady, jak se o koťátku postarat, tak na tohle zapomeňte. A člověk, který si kupuje první kočku, navíc neznalý problematiky, koupí pochopitelně levné kotě, tedy kotě od množitele. Po pár měsících, pokud je kotě zdravé, zjistí, že sice koupil ruskou modrou, ovšem na obrázcích v knihách nebo na výstavách vypadají tyto kočky jinak. Na kočkařských webech si můžete přečíst spoustu příběhů od majitelů koček, které jsou prodávány jako kočky daného plemene bez pp. I moji barmští sourozenci pochází od množitele, jejich příběh je popsán na mých stránkách. Množitelé by měli být, pozor nadsázka, stříleni, topeni či jinak likvidováni. Oni snižují chov koček v očích veřejnosti na pouhý kšeft bez ohledu na pohodu chovaných zvířat. A veřejnost, krmená informacemi o bezcitných a hrabivých množitelích, pak na chovatele i množitele pohlíží úplně stejně. Možná vás napadá, proč tedy vnucuji rady a informace, když budete stejně považovaní za skoro vyvrhele společnosti? Proč studovat tu genetiku, proč utrácet za testy a tahat se po výstavách? Je to potřebné? Odpověď je, ANO, ANO a zase ANO. Jen když ukážeme, že se koťata odchovávají i jinak než ve studené sklepní kóji nebo v kleci někde v koupelně, že je možné koupit kotě ruské modré a vyroste z něj opravdu krásná ruska, že si koupím kotě zdravé a nestrávím s ním na veterině spousty hodin, o účtech za léčení nemluvě. Musíme ukázat, že je třeba rozlišovat, že jsou chovatelé a jsou ti ostatní a že kotě s pp není jen projevem snobství, naopak, právě průkaz původu je zárukou toho, že nekupuji křížence bůhví jaké micky, ale že kupuji kotě, které bude odpovídat standardu plemene. Je potřeba neustále veřejnost přesvědčovat, že označení kočka s pp je dobrá investice, žádné snobství, naopak, koupě kočky s pp je projevem zdravého rozumu.

Kočka je tvor plný elegance, tvor magický, s historií dlouhou a dramatickou, kočka je tvor se svou vlastní vůlí, kočka je úžasná, kočka je prostě kočka. A není možné mít kočky rád a přitom jim ubližovat nezodpovědným přístupem k jejich množení.

Zdeněk Krajča

poradce chovu ruských modrých koček

modraneha@gmail.com

http://cattery.cz/ruska-modra/