Očkování lidí i domácích zvířat je již po léta kontroverzním a často diskutovaným tématem. Ale zatímco u lidí bývá většina očkování prováděna jen jednou za život nebo jednou za sedm či deset let, ve veterinární medicíně přetrvává skutečná očkovací mánie, jež není zcela jistě vždy ve prospěch našich miláčků.

Právě naopak. Nebylo a není vědecky prokázáno, že psi a kočky musí být po několikerém základním imunizování v štěněcím či kotěcím věku nutně podrobováni každoročnímu očkování. Přesto praktikovali a praktikují mnozí veterináři „očkování podle příbalového letáku“. Toto nedorozumění, jež vedlo k očkovacímu šílenství, by mohlo být rychle vysvětleno: Výrobci různých vakcín (očkovacích látek) uvádějí po desetiletí, že každoroční přeočkování je „doporučeno“. Vysvětlení tohoto sdělení je jasné. Výrobci očkovacích látek v USA ani v Evropě nejsou při povolování svých preparátů zavázáni k testování a prověřování skutečné imunizační doby („duration of immunity“ – DOI). Místo toho se preparáty testují maximálně jeden rok, což nevypovídá nic o skutečné době jejich působnosti. Důsledkem je každoroční očkování po celý život zvířat! Navíc si klademe otázku, zda právě ono časté očkování není spíše kontraproduktivní a zda naše zvířata neohrožuje.

Aby si výrobci ušetřili nepovinné, ale komplexní a vysoce nákladné testy, uvádějí do příbalových letáků „doporučení každoročního opakování“. Toto doporučení se pak bezmyšlenkovitě převádí do praxe. Odpověď na slavnou otázku „Qui bono?“ (Komu to prospívá?) je nasnadě. Zisky výrobců a veterinářů jsou tím vyšší, čím více injekcí zvířata dostanou.

Naštěstí bývá stále častěji tento nesmyslný postup majiteli zvířat i veterináři napadán, a tak se zažitý obecný pohled na očkování pomalu mění. Právě v USA se vědci tohoto tématu ujali a zjistili, že jsou opakovaná očkování v drtivé většině případů zcela zbytečná. Nehledě na rizikové vedlejší reakce se zjevně míjí účinkem. Očkovací látka se vzhledem k již existující imunitě stává neúčinnou, stejně jako když imunitní systém likviduje původce nemoci, pokud s ním zvíře přijde do styku. Na základě výsledku výzkumných prací se dohodly organizace American Association of Feline Practicioners (AAFP) a Academy for Feline Medicine (AFM) koncem roku 1997 na novém očkovacím schématu pro kočky a doporučují po provedení základní imunizace tříleté očkovací intervaly. Toto doporučení se k nám přes „velkou louži“ dostává jen velmi zvolna a ještě pomaleji je uváděno do praxe. Příčinou je neochota a neschopnost změnit způsob myšlení (faktického i materiálního) některých lidí. Ale přece se již v Německu nějakou dobu objevují kombinované preparáty s doporučeným intervalem očkování až čtyři roky.

Rizika očkování

Očkování je -stejně jako u člověka- spojeno s riziky. I u psů a koček může dojít ke kritickým reakcím organismu. Nejčastěji dochází podle aktuálních informací k anafylaktickým šokům, dýchacím potížím, faciálním edémům (otokům hlavy), zvracení, průjmu, svědění; kromě toho může očkování způsobit autoimunitní onemocnění, polyartritidu, bakteriální infekce, infekce uší a močových cest, jakož i poruchy chování a změnu povahy zvířete.

Postvakcinační sarkomy – nebezpečí pro kočky

Za zvláště nebezpečné jsou považovány potenciální vedlejší účinky očkování. Kočky reagují na injekce daleko citlivěji než jiná malá zvířata, neboť se u nich projevuje silný sklon k degeneraci buněk. Navíc obohacují mnozí výrobci své očkovací preparáty tzv. adjuvanty, jejichž úkolem je posílit imunitní reakci zvířat na očkovací látky. Právě adjuvanty , chemické přídavné látky, nejčastěji soli hliníku, jsou považovány za častou příčinu vyvolání obávaného postvakcinačního sarkomu.

Tyto fibrosarkomy, zhoubné, rychle rostoucí a metastázující nádory, jež vznikají po očkování přímo v místě vpichu, musí být většinou operativně odstraněny, což ale automaticky neznamená vyléčení. Bohužel většinou znovu rychle vyrostou.

Očkovat – ale správně!

Všem zodpovědným chovatelům, kteří to myslí se svými zvířaty dobře, bych ráda doporučila následující očkovací schémata:

Očkování kočky

Bytové kočky

Kočky žijící výhradně v bytě je nutné očkovat pouze proti panleukopenii („kočičímu moru“, parvoviróze). Zde postačí dvojí základní imunizování (v kotěcím věku) očkovací látkou bez adjuvantů. Pokud je koťátko poprvé očkováno až po 16. týdnu života, stačí jednorázové očkování. Imunita je celoživotní.

Venkovní kočky

Kočičí rýma

Kromě výše uvedené základní imunizace by měly být volně běhající kočky očkovány i proti kočičí rýmě. Očkování sice neochrání proti infekci samotné, ale může zmírnit symptomy a průběh onemocnění. I zde je dostačující dvojí imunizace v kotěcím věku, další očkování jsou podle současných výzkumů zbytečná.

Leukóza

I zde vydrží dvojí imunizace po celý život. Toto očkování je smysluplné pouze u koťat a mladých zvířat. U starších koček přichází v úvahu pouze v tehdy, pokud žije více koček pohromadě, případně pokud jsou některá zvířata již infikovaná. Spolehlivě ale očkování dosud zdravé zvíře neochrání.

Vzteklina

Toto očkování by se mělo provádět pouze tehdy, pokud chcete se zvířetem cestovat do zahraničí. Jelikož neexistují žádné očkovací látky bez adjuvantů, měli byste trvat na vakcínách, které ochrání zvíře alespoň po dobu čtyř let (Rhabdomun, Enduracel T).

Pozn. překladatelky: Zde se bohužel rozchází realita v jiných zemích s realitou v České republice, kde je např. na výstavách požadováno pravidelné každoroční očkování proti vzteklině.

Očkování koček, která (téměř) nic nepřinášejí

FIP (infekční peritonitida)

Zde je velmi vysoké riziko, že právě očkování způsobí propuknutí nemoci.

Chlamydie

Ochranný účinek je velmi špatný, naopak riziko vedlejších účinků velice vysoké.

Kožní plíseň

Nová očkovací látka by měla léčbu plísňových onemocnění údajně urychlit. Často však dochází k nežádoucím vedlejším účinkům. Plísně postihují kočky především tehdy, když jsou vystaveny stresu a žije jich příliš mnoho v malém prostoru. Preventivní hygienická opatření mají v každém případě vetší smysl než sporné a mnohými chovateli negativně hodnocené očkování.

Očkování psa

Psinka, hepatitida a parvoviróza

Proti těmto onemocněním by měli být imunizováni všichni psi již ve štěněcím věku. Tato onemocnění jsou sice vzácná, ale měla by se provádět. Z východních zemí (!) dovážejí bezohlední a nezodpovědní obchodníci infikovaná zvířata, která pak prodávají na dálnicích. Již proto se ochrana vyplatí.

Pozn. překladatelky: Tento neetický prodej (nejen psů) diskredituje všechny slušné chovatele u nás a jeho důsledkem je (oprávněná) nedůvěra ke všemu, co pochází ze zemí bývalého východního bloku.

Vzteklina

Riziko infekce je v současné době velice nízké. Kdo ale jezdí se psem do zahraničí, musí se podrobit předpisům a psa nechat naočkovat. Zde se osvědčil preparát Madivac, který poskytuje ochranu na tři roky. Upozornění: Očkování proti vzteklině se nesmí provádět současně s jinými očkováními! Štěňata by měla být očkována až ve věku od šesti měsíců a po úplné výměně zubů.

Očkování psů, která (téměř) nic nepřinášejí

Leptospiróza (chronická bakteriální infekce)

Očkovací látky chrání (pokud vůbec chrání) pouze proti dvěma kmenům bakterií, i když je jich mnohem více. Zato riziko vedlejších účinků a nežádoucích následků je velmi vysoké.

Borelióza (virové onemocnění přenášené klíšťaty a jiným hmyzem)

I zde je očkování téměř neúčinné, neboť borelie, jež se vyskytují v našich oblastech, jsou proti očkování převážně imunní. I zde je riziko vedlejších účinků nepřiměřeně vysoké.

Infekční tracheobronchitida („psincový/kotcový kašel“)

Existuje mnoho druhů a příčin infekčního kašle, proto je očkování proti jedinému původci nesmyslné. Proti očkování hovoří rovněž nebezpečí vedlejších účinků.

Koronavirus

Očkování proti koronaviru je v poslední době oblíbené, protože údajně chrání proti průjmovým onemocněním. Pokud by k infekci u psa vůbec došlo, byl by průběh nemoci velmi krátký a mírný. Odborníci z celého světa toto očkování zpochybňují.

Dr.med.vet. Jutta Ziegler